Kaliningrad
První osada na místě pozdějšího města byla založena již kolem roku 300 př.n.l. Oblast byla obývána kmenem Sambů. Odtud i označení poloostrova. Samotné město Kaliningrad bylo založeno v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara II, který zde svedl bitvu proti pohanským prusům. Křižáci postavili hrad, který pojmenovali Královská hora v Sambii („castrum de Coningsberg in Sambia“).
Přeskočme pár století a podíváme se na historii tratí v Kaliningradské oblasti. Při popisu budu uvádět jak původní německé označení, tak současné ruské pojmenování měs a vesnic.
Jižní nádraží ve správním středisku poloostrova, městě Königsberg.
V Kaliningradské oblasti je v současnosti 645 km tratí, jen 95 km elektrifikovaných. Jedná se o tratě:
- trať z Königsbergu (dnes Kaliningradu) na severo-západ do přístavu Rauschen (dnes Světlogorsk) a
- trať na sever do přístavu Cranzer (dnes Zelenogorsk) u baltského moři.
- Plus spojovací trať po pobřeží moře.
Elektrifikované jsou tedy tratě bez propojení dráty do Evropy či Ruska. Což je překvapivé, vzhledem k tomu, že hlavní objem železniční dopravy je z Königsbergu na východ do Ruska.
Na rozvoj železničních tratí v této oblasti měl zásadní vliv to, že celá oblast byla až do roku 1945 součásti Německa, resp. severo-východního Pruska. Maximální délka železničních tratí byla 1.823 km. V roce 2010 to bylo ještě 963 km a dnes jen 645 km. Údaj 1.823 km je však třeba brát s rezervou, protože podle různých zdrojů by se mělo jednat o délku tratí v celém východním Prusku. Ale tato oblast byla po druhé světové válce rozdělena mezi Polsko a Rusko právě jako kaliningradská oblast.
Hlavní tratě měly normální evropský rozchod. Na ně navazovala rozsáhlá síť úzkorozchodných tratí s rozchodem 750 mm. Ty sloužily k obsluze rozsáhlého rovinatého venkovského území. Vše změnil konec druhé světové války. Všechny úzkorozchodné tratě byly zrušeny a tratě normálního evropského rozchodu byly v 50. letech přeměněny na ruský široký rozchod. Výjimkou je spojení z Polska do Königsbergu (Kaliningradu), které si zachovalo evropský rozchod.
Samlandská trať Kaliningrad-Zelenogradsk-Primorsk
Samland (nebo také jako Sambia) je označení pro (západní část) kaliningradského poloostrova. Odsud i název pro železniční spojení – Samlandská dráha (Samlandbahntrasse).
Cílem Samlandské dráhy bylo spojení Kaliningradu s městem Fischhausen (Primorsk) okružní trasou po pobřeží. Trať proto vede nejprve z Kaliningradu na sever do Cranzeru (Zelenogradského) a v půlkruhu kolem samlandského poloostrova přes Groß Dirschkeim (dnes Donskoje) a Palmnicken do Fischhausenu (Primorska).
Nejprve byla roku 1884 založena Společnost Königsberg-Cranzer Eisenbahngesellschaft (KCE) za účelem výstavby železniční trati z Königsbergu do přístavu Cranzer. 28 km dlouhá normálně rozchodná (1435 mm) trať byla uvedena do provozu už na Silvestra 1885. Trať začínala na vlastním nádraží na severu Königsbergu.
8. července 1895 byla zprovozněna 2km odbočná trať z Cranzy na východ do Cranzbeeku na Kurské laguně.
Hlavní trať byla dále prodloužena (25. května 1901) na západ podél pobřeží do Neukuhrenu (Pionerski), kde navázala na tehdy již dokončenou trať do Warnickenu.
9. května 1916 byla dána do provozu ještě desetikilometrová úzkokolejka z mezistanice Groß Raum (Ryabinovka) do Ellerkrug.
Z původní rychlosti 40 km/h byla rychlost zvýšena na 60 km/h a v letech 1913/14 bylo přepraveno téměř 900 000 cestujících.
V roce 1938 už síť tratí KCE přepravila 1,3 milionu cestujících.
K dispozici měla 12 parních lokomotiv a mezi Koenigsbergem a Cranzem jezdily v létě vlaky zhruba každou hodinu, někdy i jako rychlíky bez zastávky.
Zdroj wikipedie.
Po skončení druhé světové války byla odbočka do Cranzbeeku zrušena. Hlavní trať do Cranzenu (dnes Zelenogradska) byla změněna na širokorozchodnou a v roce 1970 elektrifikována na 3 kV DC. Současně jižně od Cranzenu byl vytvořen železniční triangl, aby vlaky mohly jezdit přímo bez úvratě do Neukuhren (Pionerski). Tím elektrifikace skončila. Dál z Rauschenu do Fischhausenu (Primorska) jezdily vlaky na naftu.
Nakonec byl úsek z Neukuhrenu do Fischhausenu v 90. letech minulého století uzavřen. Na mnoha místech lze ještě najít koleje a další železniční infrastrukturu (snímek vpravo dole).
Desetikilometrová úzkokolejka z mezistanice Groß Raum (Ryabinovka) do Ellerkrug byla rovněž přebudována na širokorozchodnou neelektrifikovanou trať vedoucí na letiště.
Na obrázku je vyznačeno severní nádraží společnosti KCE odkud jezdily vlaky do Cranzenu. Na jihu je hlavní nádraží. To bylo otevřeno až po 17 letech, kdy výstavbu přerušila první světová válka, 19. září 1929. jako Königsberg (Pr) Hauptbahnhof na místě předchozích stanic Königsberg Süd a Ost. Ve své době to byla jedna z nejmodernějších stanic. Měla trojlodní halu, prostornou vstupní budovu v architektonickém stylu založeném na expresionismu a typické cihlové gotice. Byly tu samostatné tunely pro zavazadla (!). Před nádražím byla čtyřkolejná smyčka pro tramvaje Königsberg.
Kolem roku 1950 byl koleje v uzlu změněny na ruský široký rozchod.
Od té doby také odtud jezdí některé příměstské vlaky jednokolejnou spojovací tratí na severní nádraží a odtud do přímořských letovisek na Samlandu.
Zajímavostí je, že trať s evropským železničním rozchodem pokračuje z pohraničního přechodu Braunsberg – Mamonowo (Heiligenbeil) až do nákladového nádraží Kaliningrad na jihu města (tzv. „mezinárodní trať“). V roce 1993 byla toto normálněrozchodné spojení prodlouženo až na hlavní nádraží (dříve Südbahnhof).
Poloha tratí a železničních stanic v Koenigsbergu v roce 1902.
K 750. výročí města v roce 2005 bylo hlavní (jižní) nádraží kompletně zrekonstruováno. Prosklená střecha, která byla po druhé světové válce pouze opravena dřevěnými deskami, byla kompletně obnovena a vestibul byl vybaven novou žulovou podlahou, lustry a kašnou.
Osobní rychlíky do Ruska jezdí přes Litvou a to bez zastavení. Tato služba je založena na dohodě mezi EU a Ruskem z roku 2002. Před válkou z února 2022 jezdilo mezi Ruskem a Kaliningradem přes Litvu asi 100 nákladních vlaků měsíčně.
Samlandské úzkokolejky
Od roku 1889 spojuje státní železnice Königsberg s pohraničním městem Tilsit (dnes Sovetsk). Bylo třeba napojit i další města na železnici. Proto pruský stát, provincie a provozovatel dráhy Bahnbaugesellschaft Lenz založily 24. června 1899 společnost s příznačným názevem Königsberger Kleinbahn-AG .
Königsberger Kleinbahn
Úzkokolejná trať byla s rozchodem 750 mm vedoucí z Kaliningradu (procházela přes severní nádraží) a vedla na východ přes obec Lomonosovo a Avangardnoe do Possidren (Roshchino). Délka trati byla 33,3 km. Měla ještě tři odbočky, kdy ta nejdelší měřila 19 km a končila ve městě Schaaksvitte (dnes Kaširskoje). Zdroj wikipedia.
Dle https://www.openrailwaymap.org/ tato úzkokolejná trat pokračovala až do města Gvardeysk. Tady jsou ještě v řece vidět základy mostu.
Na ní podle výše zmíněného odkazu navazovala další úzkokolejná trať Wehlau–Friedländer Kreisbahnen (750 mm, délka 21,4 km). Trať vedla z Tapiau (dnes Gwardeisk) do Friedland (dnes Prawdinsk). Cílem bylo zpřístupnit dopravu zboží z venkovských oblasti.
Z Tapiau vedla další trať do Labiau (dnes Polessk) v délce 28,1 km a trať Possidren (dnes Roshchino) v délce 21,1 km. Celková délka úzkokolejných tratí tohoto žel. celku byla 77 km dlouhá.
Další celek úzkorozchodných tratí 750 mm byl dán do provozu 7. července 1902. Začínal na nádraží v Groß Brittanien (dnes Šeglovka – Щегловка), na společném nádraží s tehdy normálně rozchodnou železnicí.
Před obcí Verkhnii Biser se rozdělovala na dvě větvě. První vedla severo-západním směrem do bývalého sídla okresního úřadu v Kaukehmenu (později: Kuckerneese – Jasnoje – Ясное), tehdy s 2200 obyvateli. Až v únoru 1911 se 37 kilometrů dlouhá dráha dostala do laguny u Karkelnu (Mysovka)
V témže roce byla 20. listopadu otevřena 17km odbočka do Seckenburgu (Sapowednoje).
Úzkorozchodná trať s rozchodem 750 mm tak dosáhla délky 53 km. Provozní řízení bylo v kompetenci Ostdeutsche Eisenbahn-Gesellschaft (ODEG) v Königsbergu.
V roce 1939 byla k dispozici tato vozidla: šest parních lokomotiv, jedenáct osobních, čtyři zavazadlové a 107 nákladních vagónů a pět autobusů. Protože 10. června 1929 byla železniční doprava doplněna autobusovými linkami.
Trať, podobně jako jiné úzkokolejky, zanikla po roce 1945.
Zdroj wikipedia.